Kategorie Terapoezie
Hymnus na Slunce
JSI ZrcAdlením moudrosti, třpytu, jasu, jemnosti. Na paletě oblohy mícháš barvy do duhy a ZÁŘÍŠ. TřpYtivé a ZLATOmodré v poledne na obloze i v růžových beráncích i večer v rudých červáncích HŘEJEŠ. JSI jako živá bdělost VĚDOMÍ, co život s procitnutím rozezní křehkým silným bílým HLASEM V SRDCI za prostorem a časem ZNÍŠ. Ve sférách, kde JSI věčným středem, mícháš oheň s chladným ledem…
Tělo
Prostorem zrození zní jemný zvuk stvoření Vědomí křišťálové ve vibraci nové rodí samo sebe – – háčkuje si TĚLO z nebe Světelné… duhové… své Tělo. Hustota Země…. Ze-Mě ho objala jemně modrého Slunce jas pozval dávných kostí třas…. Skrze dvě těla lidská projel modré i rudě vášně blesk – v elementu Prostoru se děje Velký třesk: Trojjediný pulz Lásky v…
Pětilístek
Oheň vzlétnul na křídlech u srdce nám buší Lásky DECH po zimě hojena je v ledu díra životní se dere Síla vzkříšena jest pulzace – čas duhové manifestace… Vesmírný DECH formy tvoří hradby malé lidské mysli boří už nefungují koncepty – Život si volá SÍLY adepty. Zrcadlení prozrazuje KDO si v trávě brzy boty zuje a zasetá v Mysli semena vzklíčí Srdcem živena v břiše…
Tryskající ženství
Na dračích křídlech nesena, u pramene vzbuzena, slzami kojena, Sluncem hlazena, v růži zrozena, v lidském těle vzpřímena …. žena … žena, žena …
Láskotvoři
Tvořením z přadýnka Lásky snad podle prastaré zkazky upletena naše nahota s vírou v dobro života, v zázraku doteku Těla se Zemí – darem lidského vtělení Ticho se v Srdci rozhostilo s Láskou mysl si v Sobě podmanilo a v krvi ZA-tím zpívá dech o nekonečných ve-smírech v nás … Už je čas.
Mezi nádechem a výdechem
Na samém dně duše, ve stříbrných pavučinách bolesti, klíčilo nenápadně a tiše semínko nepostradatelnosti. Dnes pátrajíc po jeho kořínku, v touze přesadit ho do Lásky, našla jsem malou holčičku, jak tiskne od stříbrné pavučiny provázky. Tichem svým volala po doteku … Sebe – Tebe, křišťálovém doteku Země – Nebe … KDE se děje toto Spojení? KDO žije Život na Zemi?…
