Na dračích křídlech nesena, u pramene vzbuzena, slzami kojena, Sluncem hlazena, v růži zrozena, v lidském těle vzpřímena …. žena … žena, žena …
Tvořením z přadýnka Lásky snad podle prastaré zkazky upletena naše nahota s vírou v dobro života, v zázraku doteku Těla se Zemí – darem lidského vtělení Ticho se v Srdci rozhostilo s Láskou mysl si v Sobě podmanilo a v krvi ZA-tím zpívá dech o nekonečných ve-smírech v nás … Už je čas.
Na samém dně duše, ve stříbrných pavučinách bolesti, klíčilo nenápadně a tiše semínko nepostradatelnosti. Dnes pátrajíc po jeho kořínku, v touze přesadit ho do Lásky, našla jsem malou holčičku, jak tiskne od stříbrné pavučiny provázky. Tichem svým volala po doteku … Sebe – Tebe, křišťálovém doteku Země – Nebe … KDE se děje toto Spojení? KDO žije Život na Zemi?…