Stíny…  je to velké téma, zde jen ochutnávka a malé sdílení mé zkušenosti…

 (Celé to píšu s důvěrou, že dál už bude každý ve své moudrosti veden, jak právě potřebuje, určitě to není psáno pro Ty, kdo se chtějí topit v pocitech viny a podobných dramatech.)

O CESTĚ UPŘÍMNOSTI K SOBĚ

Stíny nejsou jen naše „negativní“ vlastnosti jako třeba agresivita, ale jsou to i všechny možné vzorce chování a strategie, které jsme se naučili pro svoje „přežití“, což může znamenat i pro získání náklonosti, pozornosti, pocitu bezpečí ... Mnoho lidí si takto pěstuje i nějakou nemoc. Ale stínem může být třeba také falešně laskavé chování – laskavé chování, které nasazujeme ve chvíli, kdy ale uvnitř sebe chceme křičet nebo říct dost, teď potřebuji být sama, ve chvílích, kdy říkáme ANO a uvnitř je NE...

Tyto vzorce chování jsou zpočátku nevědomé (možná si ani neuvědomujeme, že potřebujeme říct DOST), ale tím, jak si je člověk postupně uvědomuje, otvírá se mu možnost stát se ještě více a více vědomou bytostí. Tedy stíny jsou příležitosti k našemu růstu.  A dobrá zpráva je, že každý stín v sobě nese potenciál nějakého daru.

Potlačování (ignorování, odhánění apod.) naší stínové složky nám bere obrovské množství energie, kterou bychom mohli jinak použít pro tvoření a šťastný život. Přestože předchozí věta zní logicky a logická mysl ji odkýve, jsme schopni opravdu velmi rafinovaně pracovat na tom, abychom toto obrovské množství energie vynakládali a hrajeme v tomto směru vynalézavé hry, jak stíny všemožně zakrýt a nekoukat na ně… Někdy se nám to daří i poměrně dlouho, ale stejně se pak objeví a o to větší sílu mají. A bývají to často Ti nejbližší, kteří nám na ně poukáží. Jsou to takové ty situace, kdy žasnete, že nikdo vás nedokáže tak dostat (třeba do slz nebo naštvanosti) jako váš partner, partnerka či máma, vaše děti…. Nebo se o to postará život sám nějakou nečekanou událostí. Nebo vám to přímo ukáže nějaká světelná Bytost, protože ony stíny v přítomnosti takových Bytostí prostě jakoby „sami lezou napovrch“. Kudy z toho všeho ven?

Mně se osvědčilo bez výjimek (si) děkovat pokaždé, když nějaký stín zahlédnu nebo mi ho někdo ukáže („vyzrcadlí“), protože už tím, že je vynesen na světlo, tak jsme na půl cesty. Pak se hluboce a upřímně ptám sama sebe, co mi chce stín říct, jaký je tam vzkaz… Někdy to vím hned (třeba na někoho vyštěknu a za tím je vzkaz „Zpomal, dej si větší odstup a prostor pro Sebe!“), někdy je to jen špička ledovce jednoho velkého tématu, které se rozbaluje po jednotlivých vrstvách a je třeba tomu dát nějakou pozornost a čas. K hlubší poctivé práci, ale přitom vlastně zcela přirozené, doporučuji techniky popsané v knize Tsultrim Allione: Pečuj o své démony.

Po nějaké době se dá tato metoda shrnout do uvědomění, že vše je ve své podstatě Láska, protože začneme vnímat pozitivní záměry tzv. stínů a transformace se začíná dít velice rychle, vlastně ve stejný okamžik, kdy si stín uvědomíme … stane se vědomým. Tohle je třeba ale opravdu prožít, jinak je to jen obelhávání sama sebe a další hra.

Takže tou primární výzvou je ochota a odvaha stíny vidět.

Rozhlédněme se kolem, pozorujme a hlavně si uvědomujme, že hledíme do zrcadla. Takže to, co je důležité pozorovat a reflektovat je POZOROVAT A REFLEKTOVAT SEBE. Nikoliv si ukazovat prstem na partnera, kamarády, rodiče, děti … Co nás irituje? Před čím utíkáme? Po čem toužíme? Co závidíme?

Jedním z takových výrazných období, kdy se stíny začnou ukazovat rychleji a intenzivněji, je příchod dítěte do vztahu. Je to logické, že ano… proud Lásky osvobozuje vše kolem do Lásky… 😊

Malé příklady stínových her:

Koukněme například na to, jak zveřejňují maminky fotky dětí na sociálních sítích. Předesílám, že k tomu nemám žádné vyhraněné stanovisko ve smyslu zda je dobře či špatně dávat fotky dětí na sociální sítě. A sama občas nějakou fotku dětí na sociální sítě dávám. Nezáleží totiž tak úplně na tom, co děláme, ale JAK to děláme - co je to, co  námi v tu chvíli hýbe. A to je velmi dobře vidět… cítit… tedy zřít. Ostatně, je to každého věc. Ale můžeme takové pozorování brát jako skvělý trénink - na druhých se to vždy vidí lépe, že ano 😊 Zároveň pozorujme, zda se v nás spouštějí či nespouštějí k pozorovanému nějaké emoce či odsuzování a hodnocení. A po takovém tréninku nám to půjde lépe i k Sobě. Mně to například velmi pomohlo lépe nahlédnout svého vnitřního kritika a začít si ho vychovávat k laskavosti k sobě samé.

Na sociálních sítích můžeme najít maminky, které často postují děti na nočníku, děti umazané od jogurtu, děti, jak křičí ... Zamýšlím se nad tím, jak je asi musel někdo v dětství ponižovat nebo minimálně se k nim chovat bez respektu, když to teď  nevědomě oplácejí na svých dětech. Taky můžeme vidět pravidelné postování nažehlených holčiček v krásných oblečcích… přehršle nejrůznějších „dětských úspěchů“ …  no comment… která z nás žen nechtěla být jako malá víc viděná, ale nevědomá projekce na dceru či syna nám s touto vnitřní bolestí nepomůže. Mnohdy stačí se podívat na té fotce na výraz, který má to malé dítě ve tváři a máte jasno. Jako by očima volalo o pomoc. Někde jsem dokonce viděla, že má maminka v profilové fotce místo své vlastní fotky fotku malého kojence. Dalším velkým tématem jsou fotky usínajících dětí… A tak bychom mohli pokračovat.

Možná jsou i děti, které mají to všechno ve svém inkarnačním plánu, všechno je v pořádku. Ale všimli jste si toho slova NEVĚDOMÉ? Ano, to nám napovídá, že se jedná o stínové chování rodičů. Co je na tom alarmující je, že děti to vše velice rychle odpozorují. Například velice rychle postřehnou, že mamince dělá velkou radost, když se smějí ve chvíli, kdy na ně namíří mobil. K tomu jim nevědomě předáváme vzkaz, že „ten mobil je nějak důležitý“ a pak se divíme, že ho chtějí do ruky už tak malé. Později mylně obviňujeme jejich spolužáky, od kterých to prý naše dítě obkoukalo…

Když jsem podobnou tendenci pozorovala u sebe  (ano, měla jsem jednu dobu touhu natáčet dceru při všem, co se jí dařilo - jak zpívá, jak hraje na flétnu… och a hned to dávat na internet), potřebovala jsem se opravdu hluboce a dlouho ptát, co za tou touhou je, než se to postupně sloupalo a uzdravilo do zdravého vnitřního pohybu, ale přineslo mi to mnoho darů. A stále k tomu zůstávám bdělá. 

A pokud nemáte nic do činění se sociálními sítěmi, tak se prostě pozorujte v kolektivu …

Na závěr si neodpustím ještě ťuknout do naší tvůrčí schopnosti, takže: Pokud budeme na nějaký stín upjatě fokusovat, či se jím dokonce necháme fascinovat, pak se taky můžeme dočkat toho, že se mu bude tato pozornost tak líbit, že vlastně o žádnou transformaci nebude stát 😊 O tom to není …

Nepomáhá se jimi nechávat fascinovat či pohlcovat, a už vůbec ne vinit se za ně a jiné destruktivní „zírání“ na stíny. Doporučuji zde pouze opak odmítání a zakrývání, tedy připuštění si, že tady jsou a mají nějaký smysl... A především vyzdvihuji naši schopnost je pozorovat a transformovat.

A nezapomeňme na zkoumavý přístup s dávkou zdravého humoru. Přeji nám všem láskyplnou transformační vlnu.

Leny